NATIONAL CANCER CONTROL PROGRAMME
NOP online
ISSN 1802-887X
CANCON
 

Léčba je u nás dostupnější než ve vyspělých zemích, říká onkolog Bohuslav Konopásek

Ve výzkumu za světem pokulháváme, soudí Bohuslav Konopásek z Onkologické kliniky VFN v Praze.


Jak byste zhodnotil úspěšnost léčby rakoviny v České republice?

Onkologii se věnuji přes čtyřicet let, mohu proto léčbu srovnávat i historicky. Když jsem to začal dělat, platila nádorová onemocnění za nevyléčitelné choroby. Dnes už jsou však z 85 procent napříč všemi stadii léčitelná. Samozřejmě je nutné to hodnotit opatrně. Například dříve byly jaterní metastázy důvodem pro ukončení léčby, protože bylo nemyslitelné je operovat. Dnes se tyto metastázy normálně léčí a výsledky jsou velmi pěkné. Když se pak podíváme na křivky úmrtnosti a na křivky výskytu onkologických onemocnění, zjistíme, že nůžky se rozevírají. Výskyt onemocnění stoupá pořád, ale úmrtnost je většinou stabilní. Nějaká úspěšnost tu tedy je.

A jak je to s dostupností? Dostane se každý pacient k léčbě, kterou potřebuje?

Myslím, že ano. Nyní se mluví o ekonomické krizi, ale jsem toho názoru, že konkrétně v onkologii zatím moc patrná není. Pacient se tu může dostat ke špičkové léčbě, která je enormně drahá. Dokonce mám dojem, že je to u nás i lepší než v některých zemích s vysokou úrovní zdravotnické péče. Příkladem je lék Herceptin (používá se k léčbě rakoviny prsu - pozn. red.), tady ho pacientky dostanou zdarma, v zahraničí si ho ale musí zaplatit.

V léčbě jakého typu karcinomu se v posledních letech udělal největší pokrok?

Hlavní věc je zlepšená diagnostika, tedy záchyt toho onemocnění v nízkém stadiu, kdy má pacient šanci na vyléčení. To je hlavní cesta a udělal se tu velký pokrok. Platí to třeba u rakoviny prsu a částečně i u kolo rektálního karcinomu (rakovina tlustého střeva - pozn. red.), i když u něj jsme na tom z hlediska výskytu nejhůřev celém světě. Posun je kupodivu i u karcinomu plic. Tam to není ani tak otázka léčby, tam jde hlavně o primární prevenci. U nás sice ještě tolik ne, ale v některých zemích lidé přestali kouřit, a tak se výskyt tohoto onemocnění snížil. Pokrok je znatelný i u léčby rakoviny varlat.

Jak je na tom podle vás základní onkologický výzkum? Je konkurenceschopný?

Klinický výzkum určitě, ale ten základní není prováděn na tak široké bázi jako ve vyspělejších zemích. Na to se totiž pochopitelně musí dávat peníze a základní výzkum u nás není dostatečně financován. A všechno souvisí se vším - protože výzkum není špičkový, nedosáhne pak ani na špičkové vybavení. V některých specializovaných záležitostech může být český základní výzkum na špičkové úrovni, ale obecně si myslím, že není tak záviděníhodný.

V Česku nyní probíhá 108 klinických onkologických studií, kdy se sledují účinky nově vyvinutých preparátů na pacientech. Je to podle vás odpovídající počet?

Podle mě by studií mohlo být i víc. Ve srovnání se zeměmi, které jsou na vysoké úrovni, u nás provádíme spíše méně klinických studií. Na velkých univerzitách ve světě mají celá patra, kde se vědci věnují klinickým studiím. To u nás není.

V Česku je 13 specializovaných onkologických center. Na co se specializují a jaká je jejich úroveň?

V zásadě se dá říci, že se zaměřují všichni na všechno. Mluvilo se hodně o tom, jestli by nějaký typ nádoru nemělo dělat třeba jen jedno centrum, ale od toho se ustupuje. Myslím, že kvalita těchto center je srovnatelná. Ono se to hodně mediálně přeceňuje. Abych řekl pravdu, rozčiluje mě takové to značkování pracovišť ve smyslu které je nejlepší. Podle čeho by to novináři mohli měřit? Oslovují kvůli tomu i pacienty, jak jsou spokojeni s péčí. Ale tady vždycky záleží na tom, koho oslovíte. Sám mám pacienty, kteří mě vzývají i ty, kteří na mě nadávají.

19. 3. 2010 Hospodářské noviny


Zpět