Onkologie je drahá a bude ještě dražší.
V řeči specialistů na ekonomiku zdravotnictví se zabydlel pojem Health gap. Pojmenovávají tak rozdíl mezi tím, co věda může nabídnout, a tím, co jsou zdravotnické systémy schopné zaplatit.
Zatímco některé medicínské obory se ještě mohou tvářit, že lze nabídnout veškerou špičkovou léčbu všem pacientům, v onkologii to již nikdo nepředstírá. Přispět ke kompromisu mezi požadavky onkologických pracovišť a možnostmi veřejného pojištění se snaží Fórum onkologů - platforma, kde se setkávají zainteresovaní lékaři se zástupci zdravotních pojišťoven. naposledy se tato akce konala 11. května v Masarykově onkologickém ústavu v Brně.
Správnou léčbu správnému pacientovi. Úsilí o naplnění tohoto obecného hesla má v České republice zcela konkrétní vyústění - vznik sítě osmnácti komplexních onkologických center. Aby však tento krok měl skutečný smysl, musí tomu odpovídat i způsob financování těchto pracovišť - i když se v nich nároční pacienti již koncentrují, na toku prostředků se to zatím příliš neprojevilo. To by se ovšem mělo v nejbližší době změnit.
Sedmnáct center už podepsalo s VZP dodatek k základní smlouvě, který mluví o tom, že tato pracoviště mají právo, ale i povinnost předepisovat určité nákladné onkologické léky. V posledním centru je tento dokument před podepsáním. „Naším cílem bylo poskytnout tuto péči v dostatečném rozsahu, ale tak, aby nedocházelo k plýtvání a k ohrožení finanční stability pojišťovny,“ uvedla na Fóru onkologů RNDr. Marcela Ambrožová, nová vedoucí Odboru zdravotní péče Všeobecné zdravotní pojišťovny. Tento krok znamená ovšem také to, že tyto léky nebude možné hradit mimo tato pracoviště.
Kvalitní data podmínkou dohody
„Když je nám někdy vyčítáno, že onkologie je drahá, nezbývá nám než souhlasit, a dodat, že bude ještě dražší. My jako onkologové ale nemůžeme rozhodovat o tom, koho budeme léčit, když už nemůžeme léčit všechny. Dobrou zprávou však je, že jsme na prahu zcela nového způsobu komunikace mezi námi jako poskytovateli zdravotní péče a jejími plátci. Skutečně se začínáme cítit jako partneři,“ řekl prof. MUDr. Rostislav Vyzula, CSc., ředitel Masarykova onkologického ústavu. Příkladem takového partnerského vztahu může být jednání o tom, kolika pacientů se nová biologická léčba týká.
Institut biostatistiky a analýz Masarykovy univerzity předložil u tří nejčastějších onkologických diagnóz (kolorektální karcinom, zhoubné nádory prsu a plic) detailní analýzu. Vyplývá z ní, o kolik nemocných a v jakém stadiu se bude třeba v určeném časovém období postarat. „Když jsou na stole tvrdá data, kterým všichni věří, lidé se už dohodnou,“ řekl vedoucí Institutu doc. RNDr. Ladislav Dušek, Ph. D.
Na základě těchto dat pojišťovna počítá například s tím, že trastuzumabem (Herceptinem) se bude léčit 480 žen s karcinomem prsu. Zde onkologové (ti z center, ale ještě více ti, kteří pracují mimo ně) stojí před zcela praktickým problémem - jak pacientky k této léčbě přivést. V současné době se jich totiž takto léčí pouze 230.
Dosud není centrum jako centrum
Zatím také není splněna základní premisa, že síť komplexních onkologických center přinese rovný přístup pacientů k léčbě. Opět na příkladu Herceptinu je možné vidět dramatické rozdíly mezi jednotlivými centry - v Masarykově onkologickém ústavu se Herceptinem v adjuvanci léčí 27 pacientek, v některých centrech ani jedna.
„Je to otázka dlouhodobého vývoje, nový způsob financování by měl přispět k tomu, aby rozdíly mezi centry byly co nejmenší,“ komentuje tento fakt předseda České onkologické společnosti prof. MUDr. Jiří Vorlíček, CSc.
Určitá nejistota zůstává v otázce, zda stejně jako VZP zareagují i ostatní menší pojišťovny. Základní pravidla hry jsou sice dána vyhláškou, v praxi však může být chování jednotlivých pojišťoven různé. „Za naše pracoviště mohu říci, že pokud jde o financování nákladné péče, je velmi obtížná komunikace s Vojenskou zdravotní pojišťovnou a s Oborovou zdravotní pojišťovnou,“ říká MUDr. Jana Prausová, primářka Radioterapeutickoonkologického oddělení FN v Motole.
Problémy může přinést i skutečnost, že zmíněný dodatek ke smlouvě řeší jen úhradu vysoce nákladných léků, někdy označovaných jako biologická léčba. Tyto přípravky se ale jen málokdy podávají jako monoterapie. Pokud se nejnáročnější pacienti budou koncentrovat na omezeném počtu pracovišť, poroste těmto centrům i celá řada vedlejších nákladů.
21. 5. 2007 Medical Tribune
